Umělá rekurentní neuronová síť se naučila využívat paměť, nastudovala si dílo několika desítek tisíc autorů literárního serveru Písmák.cz a pustila se do psaní. Generuje gramaticky správné, stylisticky zdařilé a obsahově poměrně zajímavé básně. Neokopírovala ani jediný verš, ovšem její práci je nutné označit jako kompilační, protože vychází právě ze znalosti již napsaných textů. Autor celého projektu Jiří Materna sestavil z nejúspěšnějších básní umělé neuronové sítě sbírku nazvanou Poezie umělého světa.

Srdce umělého světa

svět malé hudby se rozesmutníprázdná slova se změní v oranžděravá kapsa, vydechnutízbořené domy, slaná slovapřipomínají valčík zapomnění

Listopad

usínám, pláču, umírám, přemýšlímco cítíš ty?cítím tvou slabosta whisky

Strojové učení a neuronové sítě

Umělá inteligence (často označovaná anglickou zkratkou z Artificial Intelligence AI) je obor informatiky, který se už přes 70 let zabývá tvorbou strojů vykazujících známky inteligentního chování. Samotný pojem „inteligentní chování“ nelze jednoznačně definovat, proto se jako etalon inteligence nejčastěji užívá lidský rozum. V posledních padesáti letech vědci dosáhli dílčích výsledků v jednotlivých oblastech spjatých s umělou inteligencí – jedná se zejména o genetické programování, expertní systémy nebo dobývání znalostí. Umělá inteligence pak bývá často nesprávně zaměňována se strojovým učením, které je její podoblastí. Strojové učení zkoumá algoritmy a techniky umožňující počítačům „učit se“, tedy dělat takové změny vnitřního stavu systému, které zefektivní schopnost jeho fungování. Nejznámější podoblastí strojového učení je umělá neuronová síť skládající se z umělých neuronů, které však mají svůj předobraz v neuronech biologických. Neurony jsou vzájemně propojeny, předávají si signály a mají libovolný počet vstupů. Umělé neuronové sítě se používají k rozpoznávání a kompresi obrazů a zvuků, k předvídání vývoje časových řad nebo třeba k filtrování spamu. Lékaři si dokonce díky umělé neuronové síti mohou prohloubit znalosti o nervových soustavách živých organismů. A jedna obzvláště talentovaná neuronová síť píše i poezii.

Umělá inteligence vynikla v kreativní tvorbě

Nikoho asi nepřekvapí, když umělá inteligence správně předpoví burzovní indexy na základě vývoje časových řad, ovšem nedávno uspěla i ve velmi neexaktní a vysoce tvůrčí činnosti – začala psát poezii. A jak pomocí umělých neuronových sítí automatický básník vzniká? Většina neuronových sítí je dopředných, tzn. signál v neuronové síti proudí jenom jedním směrem, nikdy se nemůže vrátit nebo se třeba točit ve smyčce. Takové sítě se používají například k analýze a generování obrazů, které sice někdy působí poněkud surrealisticky, ale originalitu jim rozhodně nikdo nemůže upřít. K psaní poezie je ovšem nutná paměť, tedy možnost uchovávání informace, proto se pro ni používají rekurentní neuronové sítě, které touto vlastností připomínají lidský mozek. Díky proudění neuronů oběma směry mají logicky větší vyjadřovací schopnosti než dopředné neuronové sítě. Nevýhodou rekurentních sítí je obtížnost trénování paměti. V současné době existuje jenom několik sítí, které je možno trénovat efektivně. Jednou z nich je síť zvaná Long Short-Term Memory (LSTM), kterou použil vývojář ze společnosti Seznam.cz Jiří Materna jako základní stavební prvek automatického básníka. Je tvořena neuronem se zpětnovazební smyčkou, díky níž si uchovává informaci i potom, co je vstup odpojen. Tedy podobně jako lidská paměť, když zavřeme učebnici, ale v hlavě nám zůstal obsah učební látky.

Spravedlnost

na tvou dekadentní duši,ráno i v poledne,bůh má připravenou kuši.

Konečně žít

chci vyjít z kostelastrohé střízlivostia s jitřenkou v plamenechzačít snít

Inspirace v četbě

Aby se totiž mohl automatický básník naučit psát básně, potřebuje nejprve zjistit, jak mají takové básně vypadat. Neuronová síť generující básně musí mít k dispozici velký korpus textů, ze kterých se může učit. Jiřímu Maternovi v jeho experimentu posloužil literární server Písmák, na němž neuronovou síť trénoval. Automatický básník ovšem básně nekopíruje, nepoužil ani jediný verš jiného autora – studiem básní se učí pracovat s jazykem a vytvářet básnické obraty. Z jednotlivých písmen se naučí skládat smysluplná slova, osvojí si pravidla gramatiky, naučí se základům stylistiky a konečně začne psát jednotlivé verše i skvělé básně. A platí pro něj totéž jako pro básníka lidského: praxe dělá mistra. Po dostatečném natrénování je neuronová síť schopna generovat libovolné množství zcela unikátních básní. Stylistiky a obsahově jsou komplikací všech básní, které používala pro trénink. V tvorbě automatického básníka se tedy odráží několik desítek tisíc autorů literárního serveru Písmák.cz.

AI vydala knížku

Výsledek byl totiž až nečekaně dobrý. Vzniklo samozřejmě větší množství nepoužitelných básní, ovšem na dně se dá najít nejedna perlička. Automatický básník se naučil bezchybně používat českou gramatiku a osvojil si rozsáhlou slovní zásobu. Jeho básně dávají obsahově smysl a určitě bychom je neoznačili za primitivní. Podle autora projektu Jiřího Materny je naopak „schopný pochopit i netriviální sémantické konstrukce. Příkladem může být přirovnání ‚vzácný jako listí‘“. Materna se domnívá, že čím kratší báseň je, tím větší smysl dává. V kratších textech totiž automatický básník nemůže odbočit od tématu, ale drží se jasné myšlenkové linie. Krátké básně jsou automatickému básníkovi vlastní a velmi blízké – pokud se pustí do kratších útvarů, téměř vždy se jedná o něco velmi zdařilého. Posuďte sami ukázky z knihy Poezie umělého světa, jejímž autorem je automatický básník pod vedením Jiřího Materny. Kniha je ke stažení zdarma. Nahlédněte do stovek vytvořených textů, pokud se vám podaří najít zdařilou báseň, podělte se v diskuzi.

Na iCollege vás nenaučíme, jak naprogramovat neuronovou síť. Ale předáme vám přesně takové informace, jako v tomto článku — tedy základní vhled do nejrůznějších odvětví, které vám pomohou lépe se rozhodovat nebo nastartovat váš projekt.