Jako sádra. Jako rozpuštěné müsli s mlékem na dně misky. Jako ovesná kaše. Jako neutrální hmota. I tak popisují své zkušenosti s umělou stravou v prášku nebo nápoji první odvážlivci, kteří ji na týden či měsíc vyzkoušeli. Zatímco jídlo je pro mnoho z nás spojené s hladem, chutí, emocemi, kulturními významy, sociálním kontaktem i nemalou ekologickou stopou, příznivci umělé stravy oceňují jiné hodnoty: ušetřený čas, energii i přírodu.

Pradědeček umělé stravy – prášková hmota Soylent

S první práškovou variantou umělé stravy Soylent přišel Rob Rhinehart s rámci své kalifornské společnosti Rosa Labs už v roce 2013. Jeho perfekcionistická strava obsahuje jak přírodní, tak syntetické suroviny. Hlavními složkami jsou rýžový protein, ovesná mouka, maltodextrin, arabská guma, řepkový olej a směs vitaminů a minerálů namíchaných tak, aby plně pokryly průměrnou denní dávku všech živin, které lidské tělo potřebuje. Složení této potraviny budoucnosti je však do jisté míry v rukou konzumentů, kteří si mohou jednotlivé složky potravy upravit podle toho, zda touží nabrat svalovou hmotu, zhubnout nebo se jen udržet v kondici. Mezi early adopters Soylentu patří nejčastěji podnikatelé v oblasti IT, geekové, programátoři, fitness trenéři i zaneprázdnění lidé, kteří konzumací tekuté umělé stravy šetří čas běžně strávený nakupováním, vařením i konzumací tuhé stravy. K tomuto typu stravy ovšem tíhnou i lidé, kteří si uvědomují, že globální produkce zemědělských výrobků tvoří jednu z nejzásadnějších položek ve výčtu zatěžování životního prostředí, a chtějí to změnit.

Chuť jednotlivých značek „amarounů“ se poměrně liší

Soylent je svým způsobem open source podporující volné sdílení zdrojů i informací, i proto se v řadě dalších zemí brzo objevilo množství alternativních distributorů. Mezi nejznámější z nich patří Ambronite, Schmoylent, Joylent, Queal a česká Mana. V České republice nenašel Soylent mnoho fanoušků, a to zejména kvůli obtížím spojeným s dovozem potravin, které podléhají speciálnímu clu. „Příprava Soylentu je relativně složitá, protože do prášku se přidává ještě olej. Ani chuť mě nijak zvlášť nepřesvědčila, Soylent totiž není chuťově příjemný,“ uvádí Oldřich Neuberger, který zavedenou kalifornskou stravu testoval. Vyzkoušel i původně sanfranciský Ambronite, který se k nám díky evropské centrále v Helsinkách a velké oblibě na německém trhu dostává podstatně snáz než jeho pradědeček Soylent. „Ambronite má opravdu skvělý design, neskutečně mě baví. Díky chytrým příchutím nemusím umělou stravu už nijak dochucovat a jeho přirozená a příjemná chuť mě nenutí si výrobek nijak ‚dodělávat‘. Docela pravidelně ho piju jako svačinu a z umělých alternativ klasického stravování na mě udělal asi největší dojem,“ popisuje své zkušenosti Neuberger.

Česká Mana s opravdu silným příběhem

Pionýrem v oblasti českého umělého stravování se stal Jakub Krejčík, kterému oba prarodiče zemřeli na rakovinu. V průběhu jejich léčby měl totiž potíže s nalezením alternativ tuhé stravy, kterou ze zdravotních důvodů nemohli přijímat. Americký Soylent v té době existoval přibližně půl roku a Jakub Krejčík se nijak netají tím, že pro něj byl velkou inspirací. V roce 2014 založil společně se dvěma partnery společnost Heaven Labs s.r.o. a uvedl na trhu produkt Mana, jehož název je odvozen od starozákonní potraviny many, kterou Bůh živil izraelský lid během čtyřicetiletého putování pouští. Manou se zakladatelé nejen sami stravují, ale zároveň svůj produkt neustále vylepšují a po práškové variantě uvedli v roce 2017 na trh i Mana Drink, bezlaktozový homogenizovaný nápoj. Hlavní technolog Marek Humpl, absolvent organické chemie, bdí nad laboratorně vytvořenou směsí, která obsahuje doporučený denní příjem všech důležitých složek. Podle autorů projektu jsou tradiční jídla často navržena bez ohledu na výživové hodnoty a obsahují škodlivé látky, zatímco Mana naopak nutriční hodnoty maximalizuje, díky ekologické výrobě a efektivní přepravě šetří životní prostředí a koncovým zákazníkům ušetří spoustu času spojenou se stravováním a vařením a zároveň jim na rozdíl od fast foodu dodá opravdovou energii. 1 sáček Many obsahuje 3 porce, do kterých by měl být rozdělen váš stravovací den. Denní strava vychází na necelých 200 Kč. Konzumace Many už ovšem dávno není záležitostí jednotlivců, produkt totiž měsíčně objednává více než šest tisíc zákazníků z celé Evropy.

„Vím, že se cítím skvěle (jako nikdy předtím), nic mě nebolí, mám dobrou náladu, barvu kůže, jemnější vlasy, bělejší zuby, nehty rostou jako z vody a bílé skvrny na nich jsou taky pryč. Mám dostatek energie. Barva moči je taky zajímavá – byl jsem až zděšen neonově žlutou, což má za důsledek vitamin B2 Riboflavin,“ popisuje Jakub Krejčík své osobní zkušenosti s Manou.

A jak Mana chutná?

Výrobce uvádí, že jeho záměrem je chuťová neutralita, aby si zákazníci mohli Manu doladit podle vlastních chuťových preferencí. Práškovou Manu doporučují kombinovat s ovocem, kávou nebo skořicí. Dochutit se dá i zeleninou nebo kořením.

„Mana má subjektivně výrazně lepší chuť než Soylent, ovšem za Ambronite ještě trošku pokulhává. Mana pořád chutná ‚trochu jako sádra‘,“ uvádí své zkušenosti Oldřich Neuberger.

„Přiznám se, nevypadá to úplně vábně, ale první lok mě přesvědčuje o opaku. Je to vynikající. Má to trochu nasládlou chuť, jako když dojídáte to, co zbylo na konci misky ovesných vloček s mlékem. Poté, co Manu dopiju, se navzdory faktu, že jsem nesnídal, cítím dokonale plný a tento pocit přetrvá až do oběda,“ uvádí své zkušenosti Dominik Čech, který Manu vyzkoušel společně s dalšími novináři přímo v její provozovně v Uhříněvsi.

„Nápoj nechutná nijak výrazně. Je lehce nasládlý, chuťově podobný ovesné kaši, ale jinak celkem neutrální. Nedokážu si představit pít tuto kaši třikrát denně a jen na Maně v současné podobě bych asi nedokázal přežít,“ uvádí Michal Kurečka, průkopník mezi konzumenty Many, který vyzkoušel i její předchozí vývojové verze.

„Už během druhého jídla, drinku, jsem pociťoval vnitřní boj vlastního těla proti polykajícímu reflexu… Následující týden postupně opadla únavu, na chuť jsem si zvykl a začal jsem vnímat další aspekty změny stravování. Nezatěžuji hlavu tím, co budu a nebudu jíst. Netrávím doslova hodiny v supermarketech a ve frontách na pokladnu. Nečekám, než se něco dovaří. Ušetřím nejen spoustu času, ale i peněz. Přicházím ovšem právě o ten labužnický požitek z dobrého jídla. O pocit přeplněného žaludku teplou krmí,“ přiznává Miroslav Tomko, který si vyzkoušel 14 dní na umělé stravě.

První dny s Manou – příval energie, nezvyklá stolice i sociální vyloučení

„Rád omezuji možnosti a rozhodování, když to není důležité. Pokud by Mana ušetřila dilema, co jíst na snídani či k večeři, pak je to určitě přínos do dne a mohu se věnovat něčemu jinému. Čas, který věnuji přípravě jídla či nákupu, bych mohl hned dát jinam,“ popisuje své první zkušenosti Michal Kurečka. Mezi nesporné výhody Many řadí její veganskou podstatu, rychlost přípravy, možnost vzít si ji s sebou na cesty i udržitelnost konceptu budoucnosti. Diskutabilním faktorem je podle něj cena – 3 denní porce celkem za 180 Kč vás vyjdou samozřejmě dráž než klasické jídlo vařené doma, ovšem zase levněji než stravování v restauraci. „Někoho mohou odradit i počáteční problémy, které může zažít, ale každé tělo reaguje jinak a určitě ze zkušenosti ostatních tento bod bude každým popisován jinak. Fáze rozjezdu může být však i zcela bez problémů,“ uvádí Kurečka. Mezi jisté nevýhody umělé stravy patří i fakt, že se jedná o nespolečenské jídlo, které budete pravděpodobně konzumovat bez přítomnosti kolegů či přátel a které vás může do jisté míry vyloučit z okruhu vašich společenských kontaktů.

Měsíc na umělé stravě

„Mana se mi osvědčila. Po celou dobu jsem se cítil báječně, hlad mne netrápil, zhubl jsem, co více si přát?” uvádí autor blogu 28dnismanou.cz, který umělou stravu po dobu jednoho měsíce testoval. Jeho zkušenosti s českými amarouny se ovšem neobešly bez komplikací: „Přiznám ale, že jsem měl pátý den velkou krizi, kdy jsem měl od rána silné křeče v žaludku, průjem a opravdu mi nebylo dobře. Po celý ten den jsem opravdu přemýšlel pouze nad tím, zda by nebylo dobré dát si něco normálního k jídlu. Bylo mi fakt mizerně. Ale vydržel jsem a k obědu i k večeři jsem si dal dávku Many, i když můj stav se nezlepšoval. Nicméně šestý den ráno bylo vše v pořádku a od té doby jsem se cítil výborně.“ Ani při každodenní konzumaci se Mana autorovi nepřejedla a chutnala mu stále více. I jeho apetit se změnil: „Navíc na sobě pozoruji, že mnohem méně jím a přitom nemám hlad. Dokonce byly dny, kdy jsem Manu večer vynechal a měl ji až druhý den ráno k snídani. Dříve by to pro mě bylo nemyslitelného. Většinou jsem měl už tři hodiny po obědě hlad, takže jsem šel na něco nezdravého do bufetu poblíž práce a den jsem zakončil dvěma večeřemi – cca v 19.00 a pak ve 23.00,“ líčí své zkušenosti autor blogu, který se Manou stravoval celý měsíc. Dalšího bloggera vedla k Maně naopak potřeba zhubnout a skutečně se mu povedlo během jednoho měsíce shodit 7 kg tuku (zejména viscerálního) a zachovat všechnu svalovou hmotu. To jen potvrzuje slova autorů, kteří uvádějí, že díky Maně se dá pomalými kroky upravit váha. Konzumenti Many se obecně shodují na dobrém pocitu, větším množství energie i pravidelnějším zažívání.

Ať už během přestávky na iCollege doplníte energii Soylentem, Ambronite, Manou nebo chlebíčkem v bufetu, budeme potřebovat všechen váš zápal, protože na vrchol žádné zkratky nevedou (stejně jako k úspěšnému podnikání).